Jak vybrat koberec? Naučte se způsoby tkaní!
Při zařizování interiéru hledáme vhodné doplňky a často volíme koberec.
Při jeho výběru vezměme v úvahu nejen dekorativní hodnotu, ale také účel, funkčnost a kvalitu různých způsobů tkaní. Historie výroby koberců je plná mimořádných kuriozit!
RUČNĚ TKANÉ KOBERCE jsou produkty nejvyšší kvality a jejich výroba je extrémně časově náročná, což se odráží i v jejich ceně. Existuje několik technik ručního tkaní koberců: od velmi tradičních, které zaručují vytvoření koberců té nejvyšší kvality a trvanlivosti, až po ruční tkaní pomocí jehly – vynález 20. století. Abyste se nenechali napálit k nákupu velmi drahého koberce díky kouzelnému sloganu „ručně tkaný“, vyplatí se zeptat prodejce na podrobnosti o způsobu tkaní.
Nejtradičnější metodou, která zajišťuje nejvyšší kvalitu koberce, je metoda TKÁNÍ BUBLINnebo ruční vázání koberce. Pochopení této metody vyžaduje pochopení konceptu vlákno oraz osnova, tedy svislé a příčné nitě, které tvoří základ koberce. Zahájení tkaní zahrnuje natažení tzv. nití na svislých rámech. osnovy, které jsou při vzniku koberce protkány uzly a útky.
Tkaní uzlů (Ručně vázané koberce) spočívá v ručním zhotovení velkého množství uzlů navázaných na osnovních nitích protkaných střídavě (tj. někdy pod) útkovými nitěmi. V tom nejznámějším symetrický uzel, příze (na obr. č. 2 vyznačena červeně, změna barvy!) se omotá smyčkou kolem dvou osnovních nití (světle žlutá, změňte barvu!). Mezi každou řadu uzlů je umístěna jedna nebo více nití útku (označeno modře a změnit barvu).
Po zhotovení každého uzlu tkadlec nit přestřihne, čímž vznikne tzv "chuchvalce" tvořící cílovou hromadu koberců. Čím ušlechtilejší (tj. tenký, ale trvanlivý) materiál použijeme k tkaní koberce, tím úžasněji detailní vzor získáme a tím těsněji můžeme vázat uzly. Hustota tkaní se samozřejmě promítá do kvality koberce. Ty nejkvalitnější, vyrobené z nejtenčí suroviny, tedy hedvábí, mají hustotu (tedy počet uzlů na 1 m2) až 2 miliony! Vysoká kvalita se také používá k tkaní koberců touto metodou vlna oraz viskózová příze.
Váha od 150tis suků/1m2 dokazuje vysokou kvalitu ručně tkaného koberce. Tkaní uzlů poskytuje neomezené možnosti designu a umožňuje ruční řezání vzorů v různých výškách, což dává velkolepé vizuální efekty.
Nejcennější koberce pocházejí z kolébky tradičního tkaní - oblastí starověké Persie a jejich výroba - v závislosti na velikosti a složitosti vzoru - trvá několik až několik měsíců.
V nabídce Carpets & More najdete mnoho ručně vázaných perských koberců.
Více o perských kobercích se můžete dozvědět zde:
Neméně známou a dnes běžnější metodou je RUČNÍ TKANÍ NA STAVU (Ručně vyrobené koberce) pomocí tzv člunek, který usnadňuje zvýraznění různých textur koberce. Použití této metody vyžaduje o něco menší dovednosti tkaní ve srovnání s metodou uzlu a funguje perfektně pro hladké koberce nebo vzory v malé barevné škále.
Posledním způsobem ručního tkaní je tzv TUFOVÁNÍ RUČNÍ, tedy vpichování pistolí na tkaní koberců. Jedná se o nejrychlejší metodu ruční výroby koberce, která umožňuje tkalci „střílet“ přízi mezi osnovní nitě. Po dokončení tohoto procesu je nutné vlákna v příslušné výšce seříznout a spodní část koberce přilepit.
STROJNĚ TKANÉ KOBERCE
Nejstarší nalezený koberec zamrzlý v bloku ledu pochází z Arménie nebo Persie, kolem roku 400 př. n. l. Byl reakcí na potřebu chránit nomády před chladem a zároveň sloužil jako dekorace stanů. Základní funkce koberců se dodnes nezměnily, výrazně se však vyvinul proces jejich tvorby. Ty nejcennější jsou stále ručně tkané metodou uzlování. Ve XNUMX. století, kdy průmyslová revoluce nabírala na síle, byly automatizovány i starověké tkalcovské stavy a začala masová výroba koberců. Poprvé je zavedli Angličané ve městech jako Axminster a Wilton, odkud dodnes pocházejí nejlepší stavy a typy koberců nesoucích stejná jména.
Dnešní tkalcovské stroje jsou obrovské kombajny skládající se z tisíce kolovrátků přivádějících přízi do obřího mechanického stavu, který utká vybraný vzor koberce velmi vysokou rychlostí (cca 1 koberec/h). Zároveň se vyrábí několik desítek koberců, které jsou následně odříznuty od podkladu a podrobeny finálnímu zpracování.
Strojové tkaní koberců má však mnoho omezení. Týká se to především detailu vzorů, počtu použitých barev a velikosti koberce. Jednou z nejpokročilejších metod strojového tkaní koberců je tzv ploché tkaní, připomínající tvorbu tkanin na oděvy. Průkopníkem v tomto oboru je společnost Louis De Poortere, která se může pochlubit více než 150letou historií tkalcovství a používáním tradičních Wiltonových stavů.
Technologie vyvinutá Louisem De Pooterem umožňuje získat velmi detailní vzor a použít značné množství barev příze během jednoho procesu tkaní. Kompletní sortiment koberců Louis De Pootere si můžete prohlédnout zde:
Zajímavý proces strojového tkaní koberců si můžete prohlédnout zde:
OPRAVA STROJNĚ TKANÝCH KOBERCŮ
Strojové tkaní umožňuje zavedení mnoha zajímavých metod zušlechťování koberců během výroby, což umožňuje velkolepé vizuální efekty. Tyto zahrnují:
- Řezání - často v různých výškách, což vám umožní dosáhnout 3D efektu na koberci a textury příjemné na dotek
- Looping – metoda tkaní, která vynechává jednu z posledních fází výroby koberce, kterou je stříhání
- Trimování – stříhání tenkých proužků z rouna oddělující různé barvy příze nebo různé techniky tkaní
- Carving – vystřihování neobvyklých tvarů do rouna, často v podobě rostlinných motivů
- Ploché tkaní - výroba koberců z bavlněné příze, která umožňuje získat detailní vzor, ušlechtilé stárnutí, sametový na dotek a nemačkavý koberec.
- Zdobení kamínky - trvalé připevnění kamínků Svarowski pro získání intenzivního lesku koberce
- Tkaní rafie - metoda patentovaná značkou Louis De Pootere, která spočívá ve vplétání zlatých, stříbrných nebo měděných rafiových nití do struktury koberce za účelem získání ušlechtilého prosvětlení.
JAK ROZLIŠIT RUČNĚ TKANÝ KOBEREC OD STROJOVÉHO KOBERCE?
Mnozí z nás zná situaci, kdy při cestách do exotických zemí v rámci zakoupeného zájezdu narazí na bezplatnou prezentaci výrobce či prodejce koberců doprovázenou chutným orientálním čajem. Po výše zmíněné přehlídce jsme nabádáni ke koupi koberce a občas podlehneme vznešenému okamžiku a povzbuzení "hand made, hand made, speciální cena pro You Mister"...☺
Pokud se nákup týká drobného suvenýru, např. koberečku z výletu - vyberme si, co se nám líbí, a zavzpomínejme na prázdniny hezky doma. Pokud však uvažujeme o koupi velkého koberce do obývacího pokoje, je lepší si dobře promyslet naše skutečné potřeby a je dobré se ujistit, že jde o ruční výrobu a nepřeplatíme.
Jak tedy rozeznat ručně tkaný koberec od mnohem levnějšího strojově tkaného? Je to velmi lehké!
HODNOCENÍ BĚHŮ
Přistupujte k hodnocení koberců jako k analýze rukopisu. Pokud porovnáte stejnou větu vytištěnou na tiskárně s rukopisem, je jasné, že rukopis bude mnohem méně dokonalý. S koberci je to stejné! Ani ti nejzkušenější tkalci, kteří se, dalo by se říci, „narodili s osnovou a útkem v rukou“, nejsou schopni dokonale reprodukovat drobné vzory na koberci. Ručně tkaný koberec prostě musí být lehce „nedokonalý“, i když je tkaný z hedvábí jako na příkladu níže. Na první pohled jsou opakující se motivy stejné. Pokud se však na ně podíváte pozorně, všimnete si mnoha rozdílů.
SPODNÍ HODNOCENÍ
Ručně tkaný koberec metodou uzlování bude mít také charakteristický podklad, tj.
- uzly budou viditelné pouhým okem
- uzly nebudou dokonale uspořádány (na rozdíl od strojově tkaných koberců)
- koberec nebude mít další základ/podšívku
- velmi často (ale ne vždy) bude mít ručně vázaný koberec třásně, které nejsou našité, ale jsou přirozenou součástí koberce.
Jednoduché, že?
Vaše nákupy nás baví!
Vyvinuto a copyright: CARPETS & MORE, Magdalena Świerlikowska